Jenna se s hrdě vystrčenou bradou zastavila ve dveřích sálu. Většina zraků k ní vzhlédlo. Ruark, její partner, ji obdařil spikleneckým úsměvem. Nastavil jí rámě a konečně věnoval pozornost okolí. Usmíval se jako malý chlapec. Jenna nemohla věřit svým očím. Ona, která vždycky bývala šedou myší, právě stojí v těch nejkrásnějších šatech po boku nejznámějšího muže ve městě, který je jejím přítelem už tři neuvěřitelné roky. O tomhle mohla kdysi jen snít. Večer probíhal úžasně. Ruark byl pozorný více než jindy. Pokaždé, když si Jenna měla zatančit s někým jiným, předvedl roztomilé divadlo muže se zlomeným srdcem. Konečně tu byl poslední tanec. Ruark nasadil nebezpečný pohled, aby tak zastrašil všechny Jenniny potenciální uchazeče o tanec. Jakmile se k ní dostal, jemně ji uchopil za ruku a obřadně se uklonil, i když to bylo už několik let pasé.
"Smím prosit, má nejdražší?" pronesl s vážnou tváří.
Jenna to nevydržela a vyprskla smíchy. Když se uklidnila, tak udělala pukrle, až jí to pod temně modrými šaty udělalo průvan.
"Jak je libo, můj pane," odpověděla mu téměř koketně.
Ruark si ji k sobě přitáhl a už se nechali unášet hudbou. V polovině písně je cosi vyrušilo. Jejich pozornost se odebrala ke dveřím. Najednou tam bylo až moc lidí.

Asi tak jednou za sto let mě zastihne dlouhá chvíle, která mě donutí trochu prohrabat naši vytuněnou kartotéku. Taková přišla i dnes a já se rozhodla udělat seznam všech, kteří v pořádku absolvovali příslušný ročník a od září změní číslovku o jednu výše.

Jmen je mnoho, a tak předem prosím laskavého čtenáře o prominutí za to, že vypíši pouze ty, kteří mají nárok na postup.

Nevěříte? Věřte.